Vědci se domnívají, že oblast dnešního Rumunska byla trvale osídlena už před 60 000 lety. Toto tvrzení podporuje nález jedněch z nejstarších lidských ostatků v Evropě v jeskyni Peştera cu Oase. Ve starověku se zde nacházeli Dákové, kteří byli označováni také jako Getové. Kolem roku 106-271 n. l. se oblasti zmocnili Římané. Odtud nejspíše pochází název Rumunska z latinského výrazu pro Římana, „Romanus“ (někdy je též uváděno, že je to od slova rumân (poddaný rolník)).
V rumunské kultuře můžeme nalézt bezpochyby stopy pocházející od středověkých národů, které se v období stěhování národů přehnaly zdejším územím, byli to: Avaři, Bulhaři, Gótové, Hunové, Maďaři, Slované. Na počátku 15. století se oblast stala součástí Osmanské říše a pod nadvládou Turků zůstala až do roku 1878.
Počátky utváření „současného“ Rumunska nejsou jasně definovány. Stát byl založen roku 1859. A o pár let později, přesněji pak roku 1877, byla podána nezávislost vůči Osmanské říši, která vstoupila v platnost následující rok. Rumunsko bylo vyhlášeno samostatným královstvím a prvním králem se dne 22. května 1881 stal Carol I.
V období světových válek byly úspěchy a neúspěchy řízeny především zahraniční politikou Rumunska. V první světové válce se zpočátku prohlásilo Rumunsko za neutrální stát a o chvíli poté (1916) vyhlásili Rakousku-Uhersku válku, která vedla k úspěchu. Rozloha státu byla více než zdvojnásobena na 295 000 kilometrů čtverečných a stejně tak i počet obyvatel ze 7,5 na 16 milionu a vše bylo stvrzeno Trianonskou smlouvou (1920).
Před druhou světovou válkou sympatizovalo Rumunsko se stranou spojenců. Jenže roku 1930 se dostal k moci král Carol II., který se chtěl stát populárním předákem fašistického typu, a tak se Rumunsko přiklonilo na stranu Osy. A když začínala být válka pro fašistické státy prohraná a k hranicím Rumunska se začala přibližovat sovětská vojska, nastal další obrat a Rumunsko se přidalo na stranu spojenců.
V období komunismu se nejvíce „proslavil“ všem známý Nicolae Ceaușescu (vládl v letech 1965-1989), který se nikdy zcela neodtrhl od Sovětského svazu, ale odmítal se účastnit akcí, jako byla například „intervence“ v Československu apod., což mu přinášelo slávu a ekonomickou pomoc ze Západu. Ale lid v jeho dobách trpěl uskutečňováním megalomanských projektů, kde se mrhalo penězi, zatímco se místím obyvatelům nedostávalo ani základních potravin a surovin. Ceaușescovo „bláznovství“ je nejvíce pozorovatelné v Bukurešti, kde naleznete jeho nejrůznější uskutečněné i neuskutečněné projekty.
Po svrhnutí Ceaușesca Rumunsko usilovalo o nastolení demokracie, čemuž výrazně pomohl vstup do NATO (2004) a EU (2007). Snad se tedy začalo blýskat na lepší časy…