Město sloužící pro železniční dopravu jako křižovatka mezi Sibiu a Sighișoarou. Na tomto místě nebude obdivovat okolní krásu. Copşu Micu tu zmiňuji úplně z jiného důvodu a to, aby si člověk uvědomil, jak je během pár let možné zničit okolní přírodu a téměř zde zahubit veškerý život. Je to především vina komunistické režimu, který zde podporoval průmyslové továrny až do roku 1993 na výrobu barviv (ze sazí) a zpracování uhlí. Dnes už zde najdeme jen rozkládající se tovární konstrukce. Firma SOMETRA zde i přes redukci výroby do dnešní doby působí. Zabývá se zpracováním olova, zinku a kadmia, což má pro zdejší obyvatelstvo trvalé následky. Do doby, než začali místní podniky splňovat evropské normy pomocí moderních filtrů, byla zde nejvyšší dětská úmrtnost v Evropě a dvě třetiny dětí, které přežily, vykazovali známky mentálního postižení. Naděje na dožití je zde skoro o 10 let nižší než v okolí. Venku se nedalo sušit prádlo i ovce pasoucí se venku byly černé. V roce 1994 zde po dlouhých desetiletích začal padat bílý sníh. [1]